Začátek školního roku byl pro nás, deváťáky, nezapomenutelný. Každoročně naše škola pořádá pro poslední ročníky cyklistický kurz, na kterém se prověří nejen fyzické dovednosti nejstarších žáků naší školy, ale také kamarádské vztahy, jež si po celou školní docházku budovali.
Tak jsme se tedy i my v pondělí 11. září kolem osmé hodiny natěšeně na svých kolech sjížděli před budovu školy. V tu dobu ještě nikdo netušil, že nás čeká třídenní námaha a bolesti celého těla, především nohou a zadnice. Drobné obavy tu byly, ale převažovalo nadšení z krásného počasí a hlavně tří dnů bez učení. Dle pokynů pana ředitele jsme naše věci naložili do školníkova auta a vyrazili směrem na Cimbál. Při tomto stoupání si sice někteří z nás začali uvědomovat, že tři dny bez školy nebudou úplně zadarmo, ale následný sjezd dolů jsme si všichni užívali. Jeden z našich spolužáků kolo rozjel až příliš, takže dole nevybral zatáčku. Nehodu naštěstí odneslo jen odřené koleno. Jako správný chlap se však oklepal a jelo se dál na Železný Brod. Cesta do Dolánek vytrestala ještě jedno koleno, tentokrát dívčí. Vše však dobře dopadlo a my jsme šťastně dojeli do Turnova, kde nás čekal zasloužený oběd. Dostali jsme také malé kázání ohledně drobných přestupků, kterých jsme se cestou dopustili, abychom si dávali větší pozor. Následoval táhlý kopec, návštěva krásného hradu Valdštejn a nadšený sjezd do kempu Nebákov. Po 58 km jsme všichni zhltli večeři a znaveni celkem brzy usnuli v připravených chatkách.
Druhý den jsme absolvovali okružní jízdu- Branžež, hrad Kost a Sobotka a zpátky do kempu Nebákov. Vedro bylo, ale náladu nám to nezkazilo, protože místa, kterými jsme projížděli, byla opravdu nádherná. Večer jsme strávili příjemný čas u ohně. Několik spolužáků přibalilo kytaru, takže jsme úplně zapomněli na únavu a ani se nám nechtělo jít spát.
V den odjezdu jsme vstávali o něco dřív, abychom stihli uklidit chatky a sbalit věci. Museli jsme počkat na autobus, který přivezl naše šesťáky na adaptační kurz. Potom jsme do něj naložili své věci a s velkými ambicemi jsme opět nasedli na naše „koně“. Když jsme však vyrazili do kopce po cestě plné kamení a kořenů, skoro všichni jsme sesedli a raději kola tlačili. Po pár kopcích a rovinách jsme dorazili pod Kozákov. Čekal nás největší kopec celého výletu. Všichni jsme se pořádně zadýchali a zapotili, ale věděli jsme, že za odměnu se parádně svezeme dolů do údolí. Cedule „Semily“ nám všem vykouzlila úsměvy na tvářích a možná byste mohli zaslechnout i pořádný rachot- to jak nám padaly kameny ze srdce, že jsme vše ve zdraví zvládli.
Když píšeme tento článek, uvědomujeme si, jak skvělé ty tři dny byly. Poznali jsme, kolik zručných opravářů čehokoli ve svých třídách máme, že se umíme bavit i bez mobilních telefonů a hlavně, že máme fajn učitele, kterým bychom tímto chtěli poděkovat za skvělý výlet.
(žáci 9. A a 9. B ZŠ I. Olbrachta, Semily)
